Občas se mi podaří nalézt na webu nějakou prezentaci firmy, která má v záložce zvláštní oddělení “Jsme ekologičtí” nebo něco podobného na ten způsob, jak se jejich firma snaží žít ekologicky. Vždy si rád přečtu, co o sobě firma hlásí, jak žijí v souladu s životním prostředím.

Mnohokrát se ale dovím pouze to, že jejich firma třídí odpad, z části jsou zásobeni solární energií ze super nového projektu z dotací, nebo podobnou ubohost, kterou v rámci toho, co dokáže jedna, byť malá firma vyprodukovat za odpad když nepřemýšlí, je naprosto zanedbatelná pomoc ekologii. Ono to prý v dnešní době dělá dobrý dojem, že firma má ekologické ražení a snahy, ale veškeré ekologické snahy mnoha firem v reálu skončí napsané na stránkách, případně v zaprášených papírech někde v polici.

Osobně v tomto směru cítím teda mnohem větší zodpovědnost za odpad, který opustí mou domácnost i firmu, proto přemýšlím nad každým kouskem odpadu, než jej vyhodím. Papír se dá nejen vyhodit do tříděného kontejneru, ale:

• nelaminovaný papír na podpálení krbu, ohniště, jednoduše jej necháte shořet
• většina papírového odpadu se dá kompostovat, nebo vermikompostovat
• pro další výrobu na ruční recyklovaný papír, papírové desky, pelety, nebo brikety pro spálení

papírové krabice a kartóny, které ke mě připutují většinou od dodavatelů samozřejmě také nevyhazuji, ale odesílám v nich zboží zákazníkům, případně používám dále na uschování věcí na skladě, doma na nepotřebné věci ve skříních apod.. Jinak se dají samozřejmě upotřebit stejně jako běžný papír, spálit, kompostovat, nebo dále použít.

S plasty je to mnohem složitější, proto se snažím jich přijímat ve formě odpadu co nejméně. Ovšem fóliové obaly, které jsou dnes téměř na všem, se mi sem tam nahromadí do malého sáčku. Sáčky a tašky také nevyhazuji, ale známým do nich balím zboží, objednávky a používám je i pro svou vlastní potřebu. Snažím se při nakupování mít u sebe tašku a nekupovat další. Nahromaděné plastové obaly jdou samozřejmě do kontejneru na plasty.

PET lahve jsem se před měsícem rozhodl sbírat a před třemi měsíci nic v PET lahvích nekupovat. Sbírám ale PET lahve od známých a kamarádů, kteří třeba přijedou s Colou, dopijí ji a chtějí obal zmačkat a vyhodit. Láhev si schovám a chci udělat vertikální hydrosystém přes celou 5m vysokou stěnu práve z PET lahví, stejně jako na videu níže. Myslím, že lidé by se měli hluboce zamyslet na svou spotřebou plastových lahví. Nekupujte balenou vodu, mimo to že si kupujete méně kvalitní vodu, než teče na většině území z kohoutku, kupujete si také hodně odpadu a zvyšujete tak jeho produkci u výrobců. Navíc PET lahve se dají recyklovat a použít mnohými dalšími způsoby, nahradí množství různých stojanů, krabiček, úschoven, květináčů, skleníčků a jiných.

Organický odpad z jídla, kterého člověk vyprodukuje docela velkou část různými slupkami, zbytky, ořezky a jinými odpady může ideálně kompostovat, nejlépe vermikompostovat. Vermikompostování je proces kompostování pomocí kalifornských žížal, které kompostaci urychlí. Žížaly krmíte jen právě Vaším organickým zbytkem z jídel a ony pro Vás tyto zbytky přemění na kvalitní vermikompost, který výborně vyživí Vaše rostliny.

A s rostlinami se dostáváme k jedné z nejpodstatnějších, ale zároveň nejvíce opomíjených ekologických znečištění téměř všemi firmami a lidmi. A tím je VZDUCH. To co neustále celý život dýcháme, si vědomě stále znečišťujeme, ale už se nesnažíme to opět čistit, což si myslím, je hlavně v Ostravě velmi velký problém a měl by se klást velký důraz na prevenci znečišťování ovzduší. Osobně znečišťuji vzduch výfukovým plynem z auta. Mám starší automobil, takže znečišťuje asi více než nové automobily. Jsem si toho vědom, proto se snažím pěstovat velké množství zelených rostlin, v obchodě mám spoustu aktivních čističek vzduchu ve formě sukulentů čínských ibišků, aktuálně mi roste podzemnice olejná, zázvor, šáchor, fíkusy a další rostliny, doma samozřejmě také. Rostliny by měly tvořit významnou součást každé domácnosti, už jen proto, že péče o ně, je denní meditací pro uklidnění a soustředění.

Významnou kapitolou v čištění vzduchu hraje samozřejmě technické konopí, které dokáže na stejnou plochu vyčistit až 10x více vzduchu než vzrostlý les. Logika je jednoduchá, konopí rychle roste do výšky až 4 metrů a dá se sázet v 10 cm rozestupech, tedy na metr čtvereční nasadíte 100 kusů čtyřmetrových zelených stromků, navíc konopí můžete sadit i třikrát ročně, takže třikrát ročně sklidíte obrovskou biomasu pro další výrobu (konopí je univerzální rostlina pro výrobu téměř čehokoliv) a pročistíte obrovské množství vzduchu a půdy (konopí vytahuje z půdy těžké kovy). Ovšem kolem přírodních čističek vzduchu se netočí obrovské peníze, takže to nikoho nezajímá.

S ekologickým chováním také souvisí spotřeba energií. Plyn naštěstí v prodejně nemám, takže mi tato obrovská položka odpadá. Ústřední topení je velkou výhodou a samozřejmě se snažím větrat krátce a intenzivně v zimních měsících, ať se naakumulované teplo neztratí. Spotřeba elektrické energie je ale už něco jiného a tam si myslím, že může zvýšení uvědomění spotřeby snížit rapidně náklady za elektřinu. V prodejně mám podhledové světla o počtu 16ti kusů. Když jsem se zde nastěhoval, byly to halogenové žárovky, jedna o wattáži 30W, celkem tedy 16×30= 480W. Navíc nebyly zapojené a funkční, prehistorické vyráběné obrovské trafo, ze kterého čouhaly dráty, jsem raději sundal a halogeny vyměnil za LED žárovky. Jedna žárovka nyní “žere” 3W, celkem tedy 48W, šetřím tedy denně minimálně při osmihodinové otevírací době 432Wh. Pořizovací cena jedné žárovky byla 180 kč. To už se docela vyplatí, ne? Na toaletu přišla místo 60W klasické žárovky 11W úsporka. Dále mám dvě zářivky na jeden vypínač, ale jedna je ve skladu a druhá v prodejně. Jedna ve skladu tedy svítí zbytečně neustále. Takže jsem tam dal vypínač, mají přeci jen 36W.

Další docela dobrý tip na šetření vody, které většinou ani nepoznáte, když přitáhnete přímo vodovodní vpustní ventily. Otevřete baterii na maximum a postupně pomalu povolujte hlavní přívod vody až bude téct normální klidný proud. Pokud vyloženě nepotřebujete mít v umyvadle wapku, tak to na účtech za vodu určitě poznáte.

Chcete-li být ekologicky aktivní, nestačí mít tři koše a článek na webu, chce to si uvědomit čím škodíte okolí a omezit to na minimum, případně adekvátně protivážit (jako u znečištění vzduchu). Rád bych žil mezi lidmi, kteří si váží prostředí, ve kterém žijí a také o něj dokáží alespoň trošku pečovat.

Tweet

Před pár dny mi přistál na zeď G+ odkaz na tento článek s názvem “Poměr učitelky a žáka v reklamě na Kofolu je neetický” v Lidových Novinách. Reklamu jsem předtím neviděl a Kofola je má oblíbená značka, která se vede marketingově velmi dobře a je v mnohém inspirující. Navíc Kofola jako nápoj mi opravdu chutná a v baru když nemají Kofolu a tlačí mi CocaColu nebo ještě hůře Pepsi, automaticky objednávám vodu nebo džus

Reklamu jsem si tedy pustil, mile se zasmál, zvedl palec a jal se číst článek. Zasmál jsem se u několika výroků a řekl si, že lidé u nás mají o etice opravdu co říkat. Že se začala řešit etika zrovna u nějaké reklamy, kde se začne žák líbat s učitelkou? Přitom jde o dva dospělé lidi a ruku na srdce. Když kdysi dávno dorazila mladá pěkná učitelka do školy, tak jsme z ní byli taky všichni vyndaní, nebo nový mladý tělocvikář, co nenchal žádnou spolužačku klidnou a my jen museli nasraně koukat, jak si nás, svých vrstevníků vůbec nevšímají

Pokud chce někdo posuzovat etiku, ať začne sám u sebe.

Celé bych to bral jako dobře zpracované PR, ale asi to opravdu někoho pobouřilo

Tweet

Prvních 14 dnů bylo velmi hektických. Hned první den jsem přivezl barvy na vymalování a spoustu krámů ze starého shopu. Dorazili ještě revizáci elektřiny a pospravovali zásuvky a pořešili detaily kolem elektrické instalace. Malovalo se pak téměř týden a snažil jsem se překrýt původní odporně modrou barvu na stěnách, které ve mě vzbuzovaly pocit nemocničního prostředí. Bílá to překryla docela spolehlivě, i když v místech, kde má strom 5,5 metru to byl docela problém. Pořídil jsem ale teleskopickou tyč, tak vymalovat šlo všude, ale bohužel ne tak kvalitně, jako když držíte váleček přímo v ruce.

Po malování přišlo nařadu přemýšlení o uspořádání produktů v prodejně. Vrchní patro jsem zatím vynechal, z poloviny bude kancelář a druhá polovina se časem dořeší jako showroom na ukázku pěstebních systémů a podobně. Spodní patro je aktuálně ze dvou třetin prodejna a z jedné třetiny sklad. Přikoupil jsem čtyři regály, které jsem měl i ve starém shopu a začal stěhovat všechny produkty. Co mě velmi zarazilo byl fakt, že jsem měl o 4 regály více, tedy 7 a nevlezlo se mi na ně vše, co jsem měl původně jen na třech regálech. Docela nepochopitelná logika, nad kterou jsem již dávno zlomil hůl. Výsledek byl takový, že jsem dokoupil další dva regály, celkem tedy 9 a jakmile mi přijde další zboží, můžu nakoupit další regály. Sisifofská práce jak by někdo řekl

Regály na zboží jsem měl tedy jakž takž vyřešené, teď jak udělat prodejní pult? No jak asi. Rukama a přimočarou pilou ze dvou dřevotřískových desek, které jsem našel ve sklepě bývalého shopu a s dovolením jsem si je mohl odvézt. Dal jsem tedy dve desky vedle sebe v místech, kde měl stát velký prodejní pult, nakreslil jsem si pěkně zaoblený tvar pultu fixem, vzal přímočarou pilu, vyřezal, sešrouboval k sobě, odměřil nohy z kartónových rolí na koberce, přišrouboval, natřel a pult je hotov. Sloupy na pult jsem vzal ze staré prodejny a trošku je poupravil. Výsledek vypadá velmi dobře a jsem s ním spokojen. Mít pult jen obyčejný stůl je nuda

Jak jsem měl původně v plánu, tak se mi podařilo otevřít po 14ti dnech od podpisu smlouvy. Neznamná to, že celá prodejna je již kompletní a sedím si tady u Macu a koušu se nudou. Je tady ještě práce více než dost a tolik věcí je třeba vyřešit jinak, dořešit, případně neřešit vůbec. V plánu je hlavně co nejdříve vyměnit halogenové osvětlení za LED světla. Nejen že halogeny hodně žerou, ale hlavně nesvítí, takže mám k večeru v prodejně docela šero.

Tweet

mapa nové prodejny

Tweet

Takže časem přestávám diář používat, protože ty zvuky už prostě ignoruji (když je někdo se mnou a pípá mi diář, většinou se každý ozve, že mi pípá telefon, při čemž si vlastně uvědomím zpětně, že jsem ten zvuk asi zaslechl, ale totálně vypustil). Navíc jsem zjistil, že jsou pro mě časové údaje kdy jaký úkol splnit docela nepodstatné, raději si je vypisuji pod sebe na papír a postupně plním. Některé pak neplním a hromadí se mi hromada papírků, nebo zápisů v úkolovníku (většinou notes v tvrdých deskách s příjemným papírem). Velké + pro zápis na papír beru samotné psaní. Poslední roky píšu téměř jen na počítači a psaní na papír si opravdu vychutnávám. Na psaní používám výhradně “číňské pero” za 10,- kč a to kvůli jeho dokonale tenké stopě. Můžete psát i 3mm vysoké písmenka a jsou pěkně k přečtení. Navíc se “číňan” rychle rozepíše a pak je s ním už opravdu radost psát. Navíc je příjemně malý do ruky.

Pravidelně si pak úkolovník procházím a škrtám hotové úkoly a přiřazuji další. Jenže po čase mi začne vadit, že mi papírový úkolovník nepípá a nepřipomíná co mám v kolik hodin udělat, protože nestíhám stále otevírat a listovat si v zápisníku (většinou jak se mi nahromadí práce kterou musím úkolovat na půlhodiny za sebe). Takže v těch chvílích opět přecházím k iPhonu a kalendáři v Macu, aby mě prudil pípáním. Výhoda je, že si po čase psaní do papíru odvyknu na zvuk pípání diáře a už ho neignoruju, ale vždy mě vyprudí k tomu splnit co po mě chce.

Řešením možná bude časem nový telefon s iOS5, ale vůbec netuším, jestli už ten diář může měnit zvuk. Za to má u mě Apple opravdu velké mínus -

Tweet

Je tomu ale skutečně tak? To jsem se rozhodl zjistit. Nechal jsem tedy vyrobit pár stovek kusů malých placek v průměru 22mm s motivy své firmy.  Jejich design měl na starosti samozřejmě kdo jiný než marodsgn.cz a z cca. 15ti návrhů jsem pro začátek vybral ty nejjednodušší a nejzřetelnější. Těšil jsem se na ně jako malé dítě na vánoční dárky, takže jakmile přišly, měl jsem Vánoce.

Níže tedy můžete vidět výsledky samotných placek. Během tří dnů už mám několik desítek pryč, které si posbírali nadšení zákazníci a přátelé. Teď tyto placky zdobí nejeden popruh tašky na notebook, nejeden baťoh, kšiltovka nebo kabát. Nikdy jsem moc neřešil co je v módě, co se nosí, nebo co je IN/OUT (pokud nejde o genetiky konopí). Spíše se ztotožňuji s názorem, že pokud je věc dobrá, poutavá, milá, nebo jakkoliv jinak zajímavá, cestu ke svým příznivcům si najde v kterékoliv době a v kterékoliv době také dokáže oslovit i lidi, kteří by nad ničím takovým třeba ani neuvažovali. A je úplně jedno, jestli jde o reklamni placky, nebo cokoliv jiného.

Pokud byste chtěli také nějakou naši placku, stačí se zastavit k nám do prodejny, nebo Vám ji můžeme poslat k objednávce, stačí si o ni napsat do poznámky.

Tweet

Nyní k mailu, stálo v něm toto:

“Počítačový gigant, firma IBM, se rozhodl nechat si některé díly vyrábět v Japonsku. V technických podmínkách své objednávky stanovil přijatelnou úroveň jakosti ve výši 3 vadných dílů na každých 10 000. Když přijal první zásilku, byl k ní přiložený průvodní dopis, v němž stálo:

Vážení pánové,

Pochopení severoamerických obchodních praktik nám tady v Japonsku působí určité problémy. Požadované tři vadné díly na každých 10 000 však jsou přiloženy a zabaleny zvlášť. Doufáme, že budete spokojeni.
S úctou.

Z knihy Rondon Mike, Ullah Philip: Praktická příručka podnikového reengeeringu, Management Press, Praha, 1998″

Tweet

Nové logo devotionshop.cz je právě také tvořeno písmem Helvetica a na první pohled vypadá uceleně, pevně a jistě. Písmo samo o sobě má tento charakter a ve většině logotypů tvoří na první pohled stabilní základ. Helvetica byla vytvořena na základě požadavků dobré čitelnosti, přehlednosti a ucelenosti. Významné značky jako BMW, Jeep, Olympus, Kawasaki a další mají toto písmo v logotypu také.

Pokud máte zajímavé tipy na tématiku typografie, typoartu apod. neváhejte se podělit v komentářích.

Graphic Design class – Helvetica from Joseph Darrough on Vimeo.

Tweet

Krásně laděný dokument jako pocta a památka tomuto géniovi.

iGenius: How Steve Jobs Changed The World from georgy thompson on Vimeo.

Tweet

Po pár týdnech přemýšlení a rozhodování nad výhodami i nevýhodami mých plánů mě napadlo pořídit si soustruh, pár základních zámečnických pomůcek jako brusku, vrtačku, vrtáky, závitníky apod. a od šéfa si vyprosil kousek místa ve skladu, kde stačilo z palet stlouci bytelný stůl na svěrák, nakoupit materiál  a s výrobou se mohlo začít.

Nikdy jsem se soustruhem nějak nepracoval, informace čerpám různě po internetu, po videích na youtube a sem tam se ptal na zapeklité otázky kamaráda zámečníka. Za pár dnů jsem se naučil obsluhovat soustruh, středit si v něm materiál, vrtat díry, nastavovat otáčky, správně upevňovat nože a spoustu různých dalších věcí. Řezat závity s Narex závitníky byla naprosto precizní práce. Tímto musím udělat reklamu Narexu, protože se mi s jejich nářadím opravdu ještě nestalo, že by se s ním nepracovalo dobře.

Koupil jsem zprvu nějakou sadu závitníků za 900,- kč někde v Bau-shopu, ale ani do hliníku, ani do mědi, ani do mosazi to prostě nevyřezalo závit ani za nic. Bylo to zoufalé, zkoušel jsem obě strany, různé zkosení materiálu, ať nemá závitník problém se “zakousnout”, vzal jsem jako materiál i silonovou tyč, ale marně. Závitníky jsem na druhý den přinesl zpět s tím že nové nechci, naštěstí mi vrátili peníze a zmiňované Narexy byly jasná volba. Hned na první pohled produkt kvalitou o několik levelů výše. Práce s nimi nesrovnatelná s čínskými šmejdy.

Po práci jsem tedy chodil do mé skromné dílny a odíral si tam prsty o ostrý kov a nože, vracel se se zažraným olejem na rukou, kdy následovalo drhnutí Solvinou. Po mnoha a mnoha návrzích kreseb a pak i renderu v 3D programech, které jsem vytvářel po nocích, byly pak v dílně realizovány originální kousky. Pokud jsem potřeboval vidět výrobek v reálu, nezdržoval jsem se třeba závity a díly do sebe jen zasouval. Když se mi nějaký návrh líbil, udělal jsem celou sérii 10ti kusů, které jsem později nabízel krátkou dobu na eshopu. Tak vznikly níže přiložené šlukovky.

Základní materiály pro výrobu byly čtyři:

• hliník/dural – velmi pevná sloučenina s vysokým obsahem křemíku (tuším Al7075), ze které jsou vyrobeny žebrované masivní chillumy, byly pak po výrobě poslány ještě na eloxování – proces, kdy se elektrolýzou vytvoří na povrchu velmi pevný a odolný oxid hlinitý, který odolává teplotám až 1300°C.
• měď – použita byla na veškeré spojovací trubičky, některé byly na povrchu lakované přírodním lakem Le Tonkinois
• mosaz – veškeré kotlíky a náustky jsou vyrobeny z tvrdé mosazi, které je navíc na všech kusech postříbřená vrstvou pravého stříbra, šlukovky časem dostávají svou patinu, ale hlavně stříbro je ušlechtilý materiál, který do jisté míry mosaz chrání.
• dřevo – materiál se kterým se mi pracuje nejlépe. Pro výrobu jsou vybrány tvrdé tyče z bukového dřeva. To je po opracování do požadovaného tvaru vybroušeno a na tři vrstvy napuštěno francouzským přírodním lodním lakem Le Tonkinois, který vyniká svou odolností, tvrdostí a také pružností. Dřevo zbarvuje do lehce medových odstínů a vytahuje pěkně jeho strukturu.

Dýmky dostaly pěkný obal, se kterým jsem si pořádně vyhrál a byly vystaveny na eshopu. Ani nevím proč, ale stáhnul jsem je z prodeje a mám je v prodejně. Nějak si říkám, že když teď dílnu nemám, měl bych si je šetřit, ale uvidíme, třeba to zase někdy rozjedu.

Tweet

http://janoch.borec.cz/p_lecba.html

Tweet

Nedávno se na trhu objevila novinka ve světě vodních dýmek. Místo tabáku nasypete do korunky mokrý štěrk, přesněji minerální kamínky Shiazo. Poněkud zvláštní výrobek jsem tedy na zkoušku ihned objednal a k nezvyklému překvapení, má mnoho výhod.

Co to je?

Minerální kamínky Shiazo, jsou speciální, vysoce porézní kamínky, které do sebe dokáží nasáknout dostatek ochucovadla (melasy) a vydrží je v sobě hodně dlouho absorbované. Díky absenci tabáku a buničiny je tedy dýmka bez nikotinu a nepřepaluje se (nemá se co přepalovat). Jako ochucovadlo jsou kamínky zality melasou, která se vsákne a dodá dýmu příchuť. Kamínky jsou v tomto případě jen nosič melasy, která je následně odpařena při kouření.

Příprava

Dýmku z těchto minerálních kamínků připravujeme stejně jako klasickou dýmku s klasickým tabákem, také je lepší nechat trošku místa mezi alobalem a vrškem kamínků. Uhlíky můžete použít jakékoliv, osobně však doporučuji kokosové Cocobrick, nebo Bambusové Bamboocha, které téměř neovlivňují chuť dýmu. Po vykouření dýmky jsou kamínky bílé a suché. Ty sesypeme do krabičky

Výhody

První výhodou je cena. Oproti například tabákům Nakhla, které stojí 50g cca. 140-150,- kč Vás krabička kamínků Shiazo 100g vyjde na 129,- kč. Dýmek z takového množství připravíme přibližně stejně. Jenže, kamínky po vykouření mají schopnost opět tu melasu nasáknout, takže zde přichází na řadu druhá výhoda, znovupoužitelnost. Můžete kamínky naházet zpátky do původní krabičky s ostatníma, ještě mokrýma kamínkama, nebo si můžete bílé vyschlé kamínky zalít MolaMixem jiné příchutě a případně kamínky kombinovat. Navíc MolaMixy mezi sebou se dají také kombinovat, takže z naší nabídky 13ti příchutí si určitě vyberete tu svou pravou kombinaci za zlomkovou cenu.

Jelikož jsou kamínky Shiazo bez tabáku, neobsahují nikotin a ani dýmka kouřená jedním člověkem, nezvyklým na kouření tabáku, nevyvolává bolesti hlavy či nepříjemné pocity spojených s nikotinovým opojením.

I když se jedná pouze o mokré kamínky, dýmka dýmí velmi hutně, ale není to klasický dým, je to jakoby pára, takže se po chvíli úplně rozptýlí i v uzavřené místnosti.

Chuťově je dýmka velmi podobná, jako dýmky připravené například z tabáků Nakhla apod. jen se z ní nemotá při delším kouření hlava.

Doba kouření jedné dýmky je závislá na velikosti korunky a množství kamínku do ní vsypaných. Ale spolehlivě střední korunka do poloviny naplněná minerálními kamínky Shiazo stáhne 2 kokosové uhlíky najednou (cocobrick kostky) do úplného vyhasnutí a až do konce má hutný kouř, aniž by se jakkoliv připaloval.

Dýmku můžete kouřit i sami při čtení, učení a jiných činnostech, aniž byste se o ni museli nějak výrazně starat, nebo ji museli hlídat kvůli přepálení a také po hodině inhalace nebolí hlava a není těžko z nikotinového opojení.

A co ten nikotin?

Samozřejmě spousta lidí kouří, nebo dýmí dýmku právě kvůli uvolňujícím účinkům nikotinu. Pro ty existuje také jeden šikovný tip. Kapky do elektronických cigaret, stačí jich pár přidat do melasy v korunce a nikotin se bude bezpečně uvolňovat při kouření, ale bez přepalování. Pozor však na dávkování

Tweet

Semena jsou ve společenské nebezpečnosti asi jako kuchyňské potřeby, resp. Nože. Také s nimi můžete krájet mrkev, cibuli, jablka, což není nic špatného, ale můžete s nimi i zabíjet. Je to pouze nástroj. Dokud není proveden skutek, který by z nástroje udělal protizákonnou věc, jsou v obou případech naprosto nesmyslné jakékoliv postihy. Až se začne sušit, jde o výrobu a bla bla…

V nabídce tedy postupně nalézáte různé seedbanky jako Dutchpassion seedbank, kteří jsou asi jedni z nejznámějších a nejosvědčenějších vůbec. Mají vyšlechtěno spoustu odrůd a jsou prostě jedni z prvních. Od nich jsou lahůdky typu Blueberry, která je velmi vhodná do skříní, je to z 80% indica, takže si zachová malý vzrůst a kompaktní vzhled. Superhaze, což je naprostá lahůdka pro milovníky a vyznavače genu sativa, kterou je Superhaze 100%, je vhodnější spíše ven, protože má tendenci přerůstat a pro opravdu mohutné květy potřebuje hodně energie, jak k tomu již sativy tíhnou. Další lahůdkou je Dutch Cheese, který zkombinoval velmi aromatického Cheese se silným skunkem Euforia a výsledek je už z takového “dalšího levelu” křížení.

Klasikou pro venkovky a milovníky zajímavých odrůd se stal Shaman, který překvapí někdy až tmavě fialovou květenou s někdy až nepřirozenou vůní. Nebývá většinou tak výrazně aromatický, má trošku odlišný druh vůně. Powerplant se stal základní volbou pro velmi výnosné a kvalitní kytky. Novinkami na tomto trhu se v poslední době staly samonakvétací odrůdy firmy Buddha Seeds a to konkrétně Quasar, Deimos, Red Dwarf, White Dwarf. Jedná se o rostliny převážně genu cannabis indica, která se začala křížit s cannabis ruderalis, což zapříčinilo samonakvétání. Semena Buddha seeds jsou ty rychlokvetoucí feminizované semena, které zjednodušeně hodíte do země a za dva měsíce máte dokvetlou kytku. Ano za dva měsíce od zasazení semínka.

Existují také semena regular — což jsou normální semínka, u kterých není jisté, zda rostliny budou samci nebo samice, ale většinou má konopí tendenci vytvářet samičí květy. Pak jsou semena feminizované, což znamená, že jsou upraveny tak, aby se mnohonásobně zvýšila pravděpodobnost, že rostliny budou samičí. Není to však 100%. Může se stát, že rostliny budou samci, nebo hermafroditi, což znamená, že budou mít obojí květenství. Všeobecně se ale feminizovaná semena nehodí na matečné rostliny.

Kytky samozřejmě pěstujeme pro okrasu a jakmile dokvetou, necháme je schnít, přeléváme a snažíme se nechat kytku pohltit plísněmi. Tím rostliny neuschnou a nestane se z nich nebezpečná droga.

Tento článek nepodporuje, nenabádá, ani nepropaguje jakékoliv špatné jednání či škodění

Tweet

Ve své nové práci, kdy jsem sám svým šéfem, jsem vystavěl několik základních pravidel, kterých mám v plánu se držet:

Půjčky: do svého podnikání jsem neinvestoval, ani nechci investovat cizí půjčené peníze. Ano, kdybych si půjčil, mohl bych se rychleji rozrůst a podobně, ale to není můj hlavní cíl. Tím je se nezadlužit. Na všechno si vydělat, případně dotovat z mého „zaměstnaneckého“ platu.

Web: cílem mým je mít kvalitní, jednoduché webové stránky. V dnešní době je prezentace na internetu jedna z nejdůležitějších forem prezentace vůbec. Své stránky chci mít vždy přehledné, líbivé a plné informací o zaměření mé firmy. Co se týká validity stránek a vnitřních kódů, je to neskutečná slátanina, protože stránky přetvářím již přes rok. Stále podle aktuálních potřeb, takže mě čeká nelehký úkol, udělat je stejné, ale kompletně znova s validním kódem.

Zboží: chci se snažit mít vše skladem a nenutit lidi čekat déle, než pár dnů na svou objednávku. Myslím, že je to jeden z hlavních důvodů, proč lidé u mě rádi nakupují. Rychlost vyřízení.

Růst: veškeré zisky investuji pro začátek zpět do růstu své firmy a rozšíření sortimentu. Asi logický krok, který není třeba nijak dále rozepisovat.

Tweet

Má prvotní myšlenka spočívala ve výrobě drtiček a dýmek externí firmou dle mých návrhů a pak následný prodej ve firmě kde pracuji. Mým záměrem bylo vytvořit produktům svou stránku a webovou prezentaci, aby měly úroveň. V té době jsem začal hodně studovat techniky marketingu a propagace. Podařilo se mi po roce našetřit peníze na soustruh. Dlouho jsem sháněl  nějaký spolehlivý a ne moc drahý stroj. Pár měsíců prolézání diskuzí, hledání informací a názorů od zkušených zámečníků a strojařů. Na čínské nové soustruhy jsem se tedy vykašlal a hledal starší kousky.

Na jaře 2009 když už jsem si jeden našel, domluvil jsem si schůzku s prodejcem a se znalým kamarádem ohledně těchto strojů, jsme vyrazily z Ostravy do Brna. Bohužel jsem s hrůzou zjistil, že na soustruhu chybí jedna z hlavních částí a prodejce se mi dušoval, že mi o tom psal v emailu, takže bych o tom měl vědět, tak co se divím. Z jeho přístupu mi bylo špatně a tady málem zkrachovaly mé naděje. S nepořízenou jsme se tedy vrátili zpět a den strávený v autě, byl za námi.

O pár týdnů později jsem vyrážel opět s kamarádem na cestu za Liberec, pro 50 let starý soustruh. Neviděl jsem jej v provozu, ale ten člověk byl taková povaha, že jsem mu věřil každé slovo, čišela z něj upřímnost. Zpátky jsme tedy vezli firemním Fordem Escortem 200kg těžký soustruh zpět. Cesta to byla velmi dlouhá u únavná, ale měl jsem svůj základ pro výrobu. A byl jsem o 25 tisíc chudší.

Začal jsem si tedy zařizovat dílnu a seznamovat se s výrobním procesem. Nářadí jsem dokupoval postupně, jak jsem měl peníze a potřebu na jednotlivé nářadí. Spoustu věcí jsem nahrazoval nějakými „udělátky“ a snažil se ušetřit, protože začaly klesat příjmy ze zaměstnání. Vyrobil jsem tedy koncem léta pár prvních sérií dýmek, vymyslel, navrhnul, zpracoval a vytisknul jsem na ně obaly a příbalové letáčky. Mezitím jsem po večerech dělal pro tyto produkty webové stránky. Nějaké ty stránky jsem kdysi dělal, ale nijak zvlášť jsem v tom nevynikal. Musel jsem se tedy většinu HTML, PHP a CSS naučit a začít s tím experimentovat a objevovat možnosti.

Na podzim roku 2009 jsem spustil webové stránky na vlastní doméně www.devotionshop.cz a zveřejnil popisy a fotografie produktů.
Nabídka těchto dýmek mi ale přišla poněkud jednotvárná a chabá na to, aby si je po internetu někdo koupil. Chvíli jsme přemýšlel nad doplňkovým sortimentem a napadl mě ethnobotanický materiál. Tedy bylinky, které nějakým způsobem ovlivňují tělo a mysl. Mám k tomuto odvětví odjakživa dost blízko. Už v mládí v oddíle mě fascinovaly účinky rostlin na všemožné obtíže. Zajímal jsem se o bylinné léčitelství a tak dále, ale to už je dávno. V dnešním uspěchaném světě jsem si řekl, že by toto mohlo lidem pomoci. Nějaké přírodní simulanty, výživu pro tělo a mozek a afrodisiaka, pro nevšední zážitky při sexu.

Rozhodl jsem se tedy postupnými úvahami přeměnit trošku filozofii ještě nevzniklé firmy. Je mi jasné, že profilovat se budu ještě nějakou dobu. V půlce listopadu jsem se rozhodl díky okolnostem založit si vlastní živnostenský list, nechat si přiřadit IČO a řádně odvádět daně. Od 1.1.2010 jsem tedy podnikatel a zaměstnanec v jedné osobě.

Tweet

Jakmile jsem měl nastříkané šablony loga a postavičku kouřící z vodní dýmky na flipchartovém papíře, jak jsem se vyřezávat obrys a připravovat na lepení. Tapetol jsme rozmíchali na takové spíše bláto než tekutinu, ať to na té porézní stěně drží jako přibité. Po pár nadávkách a pokusech to tam přilepit se opravdu podařilo a pak už přišlo jen nařadu přimačkávání prsty přímo do hrbolatého povrchu stěny. Přetřít znova vrstvou tapetolu a bylo hotovo. Pohodová práce, díky za pomoc mým kamarádům Matesovi a Hanysovi. Snad to tam nějaký ten měsíc vydrží. Už to visí týden… a spíše to vypadá lépe než hůře, papír se aspoň pěkně vypnul.

Aktuálně vydržela reklama nalepená měsíc, poté byla pohřbena za 8cm hrubým zateplovacím polystyrenem. R.I.P.

streetart devotionshop.cz

Tweet

O pár dní později, když jsem dělal objednávku bylin a čajů do mého shopu, všiml jsem si, že dodavatel zařadil do nabídky také kvalitní zrnkovou kávu z různých koutů světa. Jak to ve mě cukalo, tak to docukalo hozením několika druhů do košíku. Objednáno. Káva za pár dní přišla a jelikož jsem neměl ani mlýnek na kávu, drtil jsem celé zrnka v hmoždíři. První jsem ochutnával Brasil Santos. Ta vůně se ani nedá popsat, něco, co neucítíte ze žádného sáčku kávy z tesca, nebo jakýchkoliv jiných supermarketů. Chuť klasicky udělané kávy na “turka” byla úplně o něčem jiném, než na co jsem byl zvyklý.

Pár dnů nato, jsem jel kolem nákupního centra a tak nějak mě to tam přitáhlo do elektra a záhadným způsobem jsem odcházel s pressovačem na kávu. No když už se to tak stalo, tak jsem si říkal, že má touha omezit kávu asi nebude zase tak velká. Doma jsem teda přístroj vybalil, naplnil vodou, kávou a udělal si první presso.

Co Vám o tom mám říkat? Chuť, která pohladí po jazyku a nutí pít další a další doušky. Vůně, kterou cítíte možná tak v kvalitních kavárnách, kde kávu před přípravou čerstvě namelou. A požitek, který Vám rozhodně Nesco, či ten bordýlek z regálů našich supermarketů nedá.

Inu co okolnosti nechtěly, káva Brasil Santos, kterou jsem pil dva týdny, jednoho krásného rána došla. “Co se dá dělat?”, řekl jsem si. Měl jsem nějakou namletou kávu Tchibo deluxe nebo tak nějak byl ten název. “Zkusím“, řekl jsem si. Kromě toho, že ta káva v sáčku nevoněla, spíše páchla jak vyluhované ponožky, což mě už trošku zkazilo chuť, ale v přípravě jsem pokračoval. Při přípravě se bohužel nelinula již tak krásná a příznačná kávová vůně. Když jsem měl tedy kávu v šálku, usedl jsem ke stolu s tím, že si ji teda vychutnám.

Jednou jsem srknul první doušek. Jakmile se mi dostala ta “káva” (odteď už v uvozovkách) přes rty na jazyk, zasekl jsem se, co to je za strašnou chuť. Stěží jsem to polknul a v tu chvíli jsem netušil, co se děje. Nevěřil jsem tomu, že je to tak odporné. Dal jsem si tedy opatrně druhý doušek, který jsem ale vyplivnul zpátky do hrnku a “káva” se šla vylít do dřezu.

Že si takto uřežu pod sebou větev, jsem netušil. Nejen, že mi nevyšel můj záměr přestat pít kávu a nahradit ji něčím zdravějším. Ale naopak jsem začal pít kávy více, mnohem kvalitnější a za mnohem více peněz. Bohužel jsem ochutnal asi TOP kávy, takže při jakémkoliv pomyšlení na Tchibo apod. se mi dělá spíše zle.

Pokud si i Vy chcete pod sebou uřezat větev a ochutnat opravdu kvalitní zrnkovou kávu, neváhejte, tady je přímý odkaz http://devotionshop.cz/smart/kava/

Tweet

Usměvavý lísteček je tak milé pojetí téměř celé oblasti sortimentu devotionshop.cz od bylinek a čajů, přes semínka konopí, pěstitelské potřeby po kuřácké potřeby a kvalitní tabáčky a cigarety. Naprosto krásně vystihuje zaměření firmy, typograficky se mi taky moc líbí spojení “d” a “h”, což dodává logotypu takovou soudržnost. Dlouho jsem obdivoval Markovy práce, ať už profesionální nebo volnou tvorbu a věřil jsem, že mě jeho práce překvapí, ale toto mě překvapilo asi dvojnásob.

Bude teď následovat docela zásadní redesign eshopu, s příjemnějším a jednodušším ovládáním a navigací, ale hlavně už moc pěkným kouzelným vzhledem, první návrhy se už rýsují. Později pak razítka, letáčky, vizitky a nálepky.

Tweet

Zde  bych se chtěl zaměřit více na věci okolo podnikání, trošku se více soustředit na to, co mě žene kupředu, kde čerpám inspiraci, nápady a další podobné věci. Přeci jen, první blog jsem nastartoval v 16ti letech s vlastnoručně napsaným jednoduchým php formulářem, který mi odesílal řažené pod sebou jednotlivé příspevky na bílou stránku bez čehokoliv ostatního. V dobách, kdy jsem poznal kamaráda, který mě k tomu přivedl zoufalec.jinak.cz, se mi blogování zdálo jako výborná věc. V anonymitě nějakého nicku si zaznamenávat na web svůj deníček.

Rád jsem si cvičil psanou formu a sloh mě vždy bavil, takže to bylo tak nějak přirozené. Několik let jsem vedl tento blog, pak jsem přeskočil na první nějaký blogovací server a u těch už to zůstalo dodnes. Je to pohodlnější a úhlednější, než text oddělen <hr> čarami a datem.

Tweet